Category Děsivé zajímavosti

Miluji moderní westerny. Tolik dobrodružství už lze zažít snad jen v knihách J. Verneho. Pistolníci mají zkrátka své kouzlo, tak jako párátko v koutku úst, obrácený prázdný panák whisky v saloonu, unavený chraplavý hlas autority šerifa, moderní zarůst, westernové boty a klobouk, či vrstva černého šatstva ve čtyřiceti stupních. Ano, westernové boty patří k těm nejpohodlnějším na světě. A ano, produkce naší doby dokazuje, že i moderní westerny stojí za to.

Kostěný tomahawk má být navíc kombinací westernu s hororem, čímž ale disponuje každý western, protože ten je vždy plný přestřelek, vyřizování si mužských záležitostí, ochlazování si ega za metody „zubu za zub“...

Letní kina se začínají pomalu, ale jistě probouzet. K filmům, které nabízejí jako kulisu ke komáří večeři, patří i „For Sale by Owner“, který má docela scestný český název. Především letní kina sází spíše na romantickou a hororovou klasiku, která se u diváků již tradicí zaručila, a tak zaručuje i jistou prosperitu letních kin, protože strach a romantika potenciální milostné polovičky nejvíce sbližují a na rande už víc, než padesát let, chodíme především do kina…

Nicméně „Dům v temnotách“ mezi hororovou klasiku rozhodně nepatří, více méně jde o film, kterému dělá reklamu zejména Kris Kristofferson, kterého však budou milovat a uznávat zejména starší ročníky, a to nejen jako herce, ale především také jako legendu country a folku...

Není to jen slovní obrat – opakovaný vtip přestává být vtipem. Je to až k smrti nudné, jak zhruba již devět let, cca co ob rok, koukáte na jeden a týž film v jiném hávu. Možná ještě, kdyby již do morku kostí zažraný název „Paranormal Activity“, nehyzdil název každého „homemade“ hororu na podobné téma, ale vždy mu byl dán alespoň originální název, netrápil by vás dokola omílaný obsah, protože byste se alespoň během filmu trápili, co vám tento snímek připomíná...

Pobavte se při sobotě s italskou filmovou klasikou, ve které vás nezklame známý pan účetní, Paolo Villaggio, který je pro Italy něco, jako pro Francouze Louis de Funes, rozhodně je charakterizují typické pohyby a grimasy…

Při bádání po všech možných filmových verzích Draculy pro potřeby mého studia, mi nemohla ujít tato pohodová komedie z roku 85, využívající tuto tradiční hororovou postavu jako majitele hradu, který jej chce prodat. Už v té době tak šlo o osvěžující kombinaci minulého a současného času podobně, jako se tomu děje dnes, v současných snímcích na toto téma. Nové variace klasického Draculy (1992) se tak již patrně nedočkáme (ostatně tento ročník je stejně nepřekonatelný).

Na rovinu – rozhodně nejde o převratný hu...

„A boy’s best friend is his mother.“

Filmy Hitchcocka jsou považovány za hororovou klasiku. Proto, kdo neznáte jeho tvorbu, nejste skutečným milovníkem hororu. Co na tom, že se vlastně již jedná o „filmy pro pamětníky“, avšak o snesitelné filmy pro pamětníky…

Infarktově mne udivuje, že i přes současnou modlu – seriál Bates Motel (2013-dosud), kterému podlehly všechny věkové skupiny zejména díky nepředvídatelné povaze Normy a Normana, ale i díky příjemně osvěžujícímu šerifu Romerovi v mírném pozadí, dodnes nikdo netuší, kde jsou kořeny tohoto příběhu. Ba dokonce mnoho „hororomilců“ nemá ponětí o „nějakém “ filmu „Psycho“ (1960). Styďte se a seznamte se!

Díky obrovskému úspěchu zmiňovaného snímku (Hitchcockovi přinesl za celou jeho ...

Ntvl – co to bylo ?! Zdánlivý thriller se zhruba po 85 minutách proměnil v naprostou sci-fi s_ačku. Nerada bych prozrazovala tento stupidní konec (ačkoli jsem pojmem „sci-fi“ řekla již dost), který mi vyvalil bulvy tak stejně, jako místnímu alienovi, 10 min konec, kterým mohlo být jinak eventuálně možné drama zcela reálným příběhem…

10 Cloverfield Lane je živým úkazem toho, jak zoufalá je situace filmu. Průměrné hodnocení tohoto snímku je pak úkazem, jak jsou diváci zneužití kulminací postupného znásilňování filmu, který již došel do bodu prolínání reálného se zdánlivě možným a nemožným...

Pro někoho je hororem, vylézt z baráku. Pro jiného se z něj zase dostat. To, zda lze rovnat sociální fobii na stejný level, jako strach ze smrti rukou jedné bláznivé ženské, si musí každý přebrat sám. Jisté je, že horory dnes dostávají zcela jiný smysl, a lze za ně počítat už i běžný stres z náročného dne.

Koho by napadlo, že tento snímek se celý odehraje pouze v interiéru. Na počátku životem unavená žena, starající se o svého umírajícího bratra, nakonec ukáže, kolik vášně v sobě skrývá pro své potenciální partnery. Teď vážně,  tento horor berte s velkou nadsázkou jako horor, vůbec lomení filmů na několik žánrů již docela vypovídá o tom, jak zkomolený film může být, respektive, jak si s ním dokážou tvůrci vyhrát...

Prozraďme si to hned na začátku – zapomeňte na tradiční posedlou voodoo panenku, seznamte se s něčím zcela novým…

Pokud sledujete filmy jako já – čili tak, že krom žánru vlastně ani nevíte, jaký konkrétní obsah vás čeká, můžete být jen a jen mile překvapeni, pakliže dopředu očekáváte zprofanovaný horor, který dnes vzniká pásovou výrobou. Přesně tak tomu bylo i v tomto snímku, který jsem s prvním zhlédnutím povedeného panáka naprosto negativně odsoudila.

Zvykla jsem si být dopředu zklamaná, počítat vždy s tím nejhorším, což paradoxně nakonec posiluje filmové spokojení se i s málem, jako je například kvalitní hudební doprovod, dobové rekvizity, či snad jen pěkný výhled z okna.

Zde byli největším tajemstvím obstarožní rodič...

Nenechte se zmýlit, horory vás baví čím dál tím méně ne proto, že stárnete, ale protože dnes stojí opravdu za nic. Co nového také chcete vymyslet, zlo bude v určité podobě pořád s námi, zbývá snad jen „naklonovat“ skutečné duchy a roznášet upíří virus. Dokonalým příkladem zprznění hororu (pokud jde jinak už hororovou legislativou vždy przněný horor ještě více zneuctít) je „horor“, ba dokonce do „thrilleru“ řazený, bludný počin, Grace z roku 2014.  

Bájný horor, či jak tuto slátaninu nazvat? Každopádně po shlédnutí tohoto všechny zákony hororu popírající „umělecké tvorby“, se vám bude chtít doslova zvracet...

Veselá teologická pohádka s poslední večeří Páně. Celý tento film je jedno veliké stigma, miluju to. Ponurou atmosféru, ještě zvrácenější děj, utrpení a historie – to je moje. Zejména archaickou angličtinu bych vyzdvihla tak stejně, jako materiál, použitý na spíchnutí dobových kostýmů. To, zda byly vlasy táty opravdu mastné, by už nemohlo nahonit vícero bodů…