Hororové klasiky: Čtvrtý druh

Téma mimozemské aktivity na naší planetě je velmi vděčným tématem nejen u hororových filmů. Vsadil na něj také snímek Čtvrtý druh, který k celé filmařině přistupovat trochu jinak a co nejvíce originálně. Bohužel za přespřílišnou originalitou může stát i velký problém.

Snímek nás seznamuje s případem z Aljašského města Nome, kde praktikuje psycholožka doktorka Tylerová. Ta hypnotizuje své pacienty, aby zjistila, co je příčinou jejich spánkových porucha a špatného psychického stavu. Postupně začne rozplétat velmi znepokojivou pravdu, a její pacienti začnou vykazovat chování, které se později mění v sebevraždy.

Na pomoc si vezme také dvojici uznávaných expertů z psychologie i jiného oboru a dohromady se stávají svědky přítomnosti mimozemského života na Zemi. Celý problém nakonec dostihne i samotnou doktorku a její rodinu.

Čtvrtý druh patří k filmům, které vás již od začátku upozorňují na to, že vše je inspirováno tvrdou realitou, což je podtrženo realistickými záběry doktory, záznamy z jejích sezení s pacienty, na kterém je zachyceno jejich velmi podivné chování. Styl tvorby filmu tak trochu připomíná Záhadu Blair Witch, ovšem s neustálým upozorňováním na autenticitu.

A právě zde tkví problém celého filmu. Když se na něj totiž díváte, velmi rychle vám dojde, že reálné scény s celým filmem tak nějak podezřele ladí a jdou mu až přes příliš na ruku. A vlastně bez nich by byl celý film tak trochu brakem. A on dost možná je protože stejně velmi rychle poznáte, že i rádoby autentické scény vlastně vůbec nejsou autentické, ale tvůrci filmu jen vše natočili dvakrát tak, aby vše vypadalo jako neskutečně vypjatě a vyhroceně.

Filmaři tak vlastně celou dobu tahají diváka za fusekli a to by se podle nás dělat nemělo. Je to jako vyprávět dítěti o dávných duších trápící novostavbu již od dob středověku. A to prostě nebereme.

Latest posts by Vojtěch Sedláček (see all)